Page 87

GRANT

journal

ISSN 1805-062X, 1805-0638 (online), ETTN 072-11-00002-09-4

EUROPEAN GRANT PROJECTS | RESULTS | RESEARCH & DEVELOPMENT | SCIENCE

Ad Verheul a Jan Hulsegge. Smysl daného prostředí viděli v

možnosti nalezení komunikační cesty, mostu mezi intaktní populací

a osobami s těžkým kombinovaným postižením a zároveň podporu

klienta v rámci volnočasových aktivit (Janků, 2010; Hulsegge,

Verheul, 1987). Na počátku stála myšlenka vytržení ze stereotypu a

šedivé pravidelnosti a jednotvárnosti života klientů v ústavní péči

prostřednictvím silného, překvapivého a nečekaného zážitku.

Předpokladem bylo získání pozornosti klienta a zvýšení jeho

aktivity. Známý je první experiment Verheula a Hulsegge, při

kterém vyvezli pasivního klienta na chladivý večerní vzduch a
sledovali jeho reakci. Zaznamenali radost a smích, upoutání

pozornosti, tedy přesně ty požadované změny, kterých chtěli
dosáhnout. Následoval vznik speciální místnosti, ukrývající kouzla a

překvapení, která stála v kontrastu od běžného známého prostředí.
Nevšednost a možnost smyslové stimulace tak díky silnému

prožitku otevřela cestu k navázání kontaktu a komunikace s klienty s

těžkým kombinovaným postižením (Fajmonová, Chovancová, 2008;

Filatová, 2014). V Hartenbergu, na místě vzniku první snoezelen

místnosti, postupně vzniká celý komplex – Centrum Snoezelen De

Hartenberg, fungující dodnes (Janků 2010; Hulsegge a Verheul
1987).

Ačkoli první snoezelen prostředí slavilo úspěch, přiznávají jeho

autoři opomenutí teoretických východisek a hlubší promyšlenost
celé koncepce. Práce ve snoezelenu byla spíše intuitivní a odvíjela

se čistě od libosti a nelibosti klientů. Chyběl tedy jednotný rámec

aktivit ve snoezelenu, včetně vytyčení hlubších cílů přesahujících

volnočasové vyžití klientů. Dnes vnímáme nutnost promyšlenosti
naší nabídky ve snoezelenu, tak aby byla jasná, smysluplná a

přiměřená. Neodborný přístup může vyústit v chaos, dezorientaci a

následně buď pasivitu nebo agresivitu klienta z přehlcení množstvím

stimulů (Ackermann, 2012; Filatová, Janků, 2010). Jak upozorňuje

Bodečková (2020), důsledkem nahodilé práce ve snoezelenu (byť

kvalitně vybaveném), bez hlubšího pochopení jeho podstaty, může

vést k nespokojenosti klientů a ústupu od využívání

multismyslového prostředí v daném zařízení. Filatová, Janků (2010)
podotýkají, že práce ve snoezelen

u musí mít svůj smysl, řád a cíl.

Ten můžeme chápat jako snahu terapeuta/průvodce „pochopit a

pomoci uskutečnit reálné potřeby, preference a přání klienta.

(Filatová, Janků, 2010, s. 19)“ Při naplňování stanoveného cíle a s

respektem k základním principům snoezelenu však vycházíme z

individuálních potřeb klienta, kterým přizpůsobujeme úpravu

prostředí, výběr technik, metod a pomůcek a také časový plán a

harmonogram pobytu v multismyslovém prostředí (Filatová, Janků,
2010).

V průběhu let došlo také k posunu chápání cílové skupiny, pro

kterou je snoezelen určen. Od prvotního zaměření na klienty s
mentálním a

kombinovaným postižením jsme v dnešní době došli k

pochopení tohoto prostředí jako funkčního, smysluplného a

přínosného téměř pro kohokoli, intaktní společnost nevyjímaje.

Díky proměnlivosti, multifunkčnosti a flexibilitě může přinést
pozitivní prožitek nejen osobám se zdravotním postižením, ale

komukoli, kdo v danou chvíli potřebuje jiný svět. Jak podotýká

Hrčová (2016), prostředí snoezelenu poskytuje podporu v

zátěžových životních situacích a je vyhledávaný pro pocit uvolnění

a relaxaci v náročných obdobích. Snoezelen tak proniká do domovů,

škol, nemocnic a dalších zařízení. A své místo má i mimo záštitu

institucí, kdy stojí zcela samostatně a možnost návštěvy a pobytu má

kdokoli, kdo má zájem (Průvodce konceptem Snoezelen; Filatová,

Janků 2010; Truschková, 2007).

Po uvolnění v 90. letech 20. století proniká koncept také do našeho

prostředí. Zpočátku se ale nesetkává s velkým úspěchem. Podoba

místností sice odpovídala zahraniční severní inspiraci, ale scházel
informovaný a proškolený personál. Také v našich podmínkách se

tedy potvrdila důležitost lidského přístupu jako determinanty

přívětivosti, přístupnosti a bezpečnosti prostředí (Filatová, 2014).
O postupný rozvoj a zabudování koncepce snoezelenu se u nás
zasloužila dvojice Hana Stachová a Renáta Filatová. Psycholožka

Hana Stachová přichází se zkušenostmi ze stáže ve Francii, speciální

pedagožka Renáta Filatová přispěla svými zkušenostmi s výrobou

pomůcek pro osoby se zdravotním postižením. Vzájemné propojení
jejich zkušeností bylo velmi inspirující, a tak v roce 2002 vzniká

první modrozelený snoezelen v centru Čtyřlístek v Ostravě.

Odlišnost tkvěla nejen v překonání dříve zažité sterilní podoby

bílých pokojů, ale rovněž v přístupu k aktivitám v tomto prostředí

(Filatová, 2014; Filatová, Janků, 2010). Filatová následně

vybudovala v roce 2009 Vzdělávací centrum Snoezelen konceptu v

Ostravě, společně s Janků v roce 2011 založila Asociaci konceptu

Snoezelen České republiky (ASNOEZ, dnes ISNA – MSE, z.s.) a

nadále se podílí na osvětě a vzdělávání odborníků v oblasti
mu

ltismyslového prostředí a možností jeho využití (Filatová, Janků,

2010; Filatová, 2014). Přestože Truschková (2007) poukazuje na

nesporný zájem o koncept snoezelen místností a také obě

zakladatelky konceptu v našich podmínkách potvrzují jeho rozšíření
neje

n ve sféře ústavní péče, ale také v rámci dalších institucí

sociálního i školského rezortu, upozorňují Filatová s Janků (2010)

na potřebu neustálého prohlubování vzdělání a poznání principu

snoezelenu, aby mohl být využíván v celé jeho šíři a komplexnosti.

Mimo změnu pojetí snoezelenu v oblasti cílové skupiny, můžeme

posun zaznamenat také ve výběru jednotlivých stimulů a míře

pozornosti, která je tomuto výběru věnována. Potvrzuje se nám tak

již zmíněná potřeba promyšlenosti a připravenosti pobytu ve
snoeze

lenu, Svůj vliv hraje jistě také poznání a pochopení

současného světa, který je ve většině svých sfér přesycen podněty.

Diferenciace stimulů ve snoezelenu je tedy zcela na místě a má svůj
význam (Filatová, 2014).

Snoezelen tak v dnešní době vnímáme jako uměle vytvořené

prostředí, které svým záměrným uspořádáním vytváří atmosféru

bezpečí a důvěry. Pro naplnění tohoto pojetí je mimo materiální

zabezpečení prostoru důležitý i lidský faktor. Tuto skutečnost velmi

výstižně znázorňuje tzv. „didaktický trojúhelník“. Zobrazuje souhru

tří důležitých determinant: uspořádaného prostoru, klienta/uživatele
a

terapeuta/průvodce. Jejich vzájemným synergickým působením

vzniká výsledný snoezelen efekt (Filatová, Janků, 2010). Každý
vrchol „didaktického trojúhelníku“ má

přitom svůj zásadní význam

působení všech tří vrcholů by mělo být optimálně v rovnováze.

Janků (2010) upozorňuje, že zásadní roli hraje právě vztah mezi
klientem a

terapeutem/průvodcem. Díky němu se daří naplňovat

stanovené cíle. Úkolem průvodce je nejen navázat vztah
a komunikaci s

klientem, ale právě na podkladě vztahu a znalosti

klienta, jeho preferencí a osobitých komunikačních projevů a

signálů určit a optimálně nastavit míru stimulů. Hlídá tedy tzv.

aktivační úroveň klienta a důležitý bod zlomu. Při nedostatečné

stimulaci klienta nebo naopak při překročení onoho bodu zlomu
pozorujeme u

klienta nechtěné projevy, a především ho dostáváme

do nepříznivé, nepříjemné situace, kdy ztrácí pohodu a pocit

bezpečí. Je to tedy průvodce, v jehož rukou leží přístupnost prostředí

snoezelenu. Příznaky nepohody mohou být variabilní, objevuje se
ospalost, apatie, neklid, rozrušenost, agresivita, zmatenost nebo

úzkostné projevy. Při překročení bodu zlomu může klient prožívat

pocity silného vzrušení a přemíry podnětů, kterým ale nerozumí a
nedokáže je v takovém množství zpracovat. Proškolený a

uvědomělý průvodce je schopen právě na základě znalosti klienta,

jeho autobiografie a na základě vzájemného vztahu rozpoznat blížící
se bod zlomu a v danou chvíli omezit množství a

charakter stimulů

tak, aby se dostaly na optimální úroveň a pro klienta se obnovilo

bezpečné prostředí (Yerkes,Dodson, 1980). Výše popsaný význam

úrovně stimulace klienta, tedy Yerkes-Dodsonův zákon, zobrazuje
následující obrázek.

Vol. 9, Issue 1